Tolik mi chybíš!

26. listopadu 2008 v 18:24 | Nakashima Aki |  Jednorázovky
Takže lidi to to je moje první jednorázovka.Trochu slitování ano.doufám že se vám to bude líbit.A zanechte tady nějakej tak komentík XD

"Tolik mi chybíš! Kéž by ses už vrátila?"povzdechl si smutně a své krásné modré oči upřel na měsíc a hvězdy, které mu místo ní dělaly společnost.
Tolik mu ji připomínaly.
Její vlasy černé jako noc a její plet která se podobala barvě měsíce.
Její zářivý usměv stejně jako hvězdy co září na nebi. Její smích, který je jako vítr co mu chladí tvář když na ni dnešní noc myslí.
Ale on na ni myslí každý den, každou noc, každou hodinu, minutu, sekundu a nemůže se dočkat jejího návratu.
Nemůže se dočkat až ji znova uvidí a sevře ve svém náručí. Ponoří svou hlavu do jejich vlasů a pocítí jejich vůni, která ho vždy tak okouzlí a paralizuje, že by tak dokázal zůstat navždy.
Najednou mu něco zastínilo pohled. Otočil se a tam uviděl stát postavu.
Byla to ona. Jeho milovaná. Stála tam. Vítr si pohrával s jejími dlouhými vlasy a ona se pokoušela udržet na kluzké střeše aby nespadla na zem. Přitom se na něho dívala a na tváři měla jemný usměv, který mu byl tak příjemný že by se něj dokázal dívat celý den.
"Jsem zpět.Scházela jsem ti aspon trošku?"zeptala se škádlivě a opatrně se k němu přiblížila.
On se okamžitě postavil a rozběhl se k ní. Popadl ji do náruče, pevně ji objal, ponořil svou hlavu do jejich vlasů a pocítil tu známou vůni, která ho ihned okouzlila a paralyzovala.
"Přesně jak jsem snil."pomyslel si zasněně a podíval se své dívce do očí.
Byly nádherné a v měsíčním světle byly ještě krásnější.
"Scházela si mi ani nevíš jak! Ani nevíš jak dlouho jsem toužil po tomhle okamžiku kdy tě budu moc pevně sevřít v náručí a mít tě u sebe."řekl jí něžně a políbil ji.
Jejich polibek byl plný vášně ,radosti že se opět můžou shledat a lásky, kterou k sobě oba tolik cítily. Po dlouhé chvíli se od sebe odtrhly aby se nadechli. A znovu se na sebe dlouho zadívaly.
"Vím že to pořád opakuji ale moc tě miluji Hinato!"řekl ji tiše.
"Já vím. Taky tě miluji Naruto a nikdy tě už nechci ztratit."odpověděla mu stejně tiše a ještě víc ho objala.
"Neboj se. Nás už nikdo a nic nerozdělí."slíbil ji a její obětí ji oplatil.
Pak se znovu políbily. Takhle tam stály ještě hodně dlouho. Stály tam pouze oni dva.Na vrcholku střechy. A jediný kdo jim dělal společnost byl krásný měsíc, který pozoroval jejich radostné setkání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.