Smrtící proroctví! - 10 - Reiko a Uchihové!

21. prosince 2008 v 17:01 | Nakashima Aki |  Smrtící proroctví
Ok lidičky! Tenhle díl je .. no jak bych to řekla ... převážně je o Reiko! =) Ale nemyslete si, že jsou na vás ostatní zapomněla!! Už ted mě Kieko požádala o více akcí s ní, samo sebou to platí o každé z vás! Ale všechno se musí postupně! Jistě chápete, že nejde o všech sedmi psát v jednom díle! Půjde to tedy postupně! =)
Ted už ale přeji hezké čtení! =)


Reiko s ostatními dívkami ještě ten večer dorazili do ANBU ubytovny a ohlasili se velitely. Ten dívky ubytoval do nepoužívané části ubytovny aby měli soukromí. Bylo to tam docela hezké ale dívky to ignorovali. Umyli se a hned jak ulehli do postele usnuli nerušeným spánkem. Stejně tak i Aki a Reiko, které byli ještě podat hlášení a jejich misi a vysvětlení, proč se tak zdrželi.
"Dobře chápu! Zítra máte volno!"rozhodl velitel obě kývli a zmizeli z místnosti. Velitel se chvíli prohrabával v šuplíku až konečně našel čistý papír. Vzal do ruky peru a napsal na něj krátkou zprávu. Pak zavolal jednoho ANBU co měl právě službu a poslal ho s tím za Tsunade.

Další den ráno dívky vtali velmi odpočaté. Všech 7 opustilo areál ANBU akademie a vybrali se do lesů trénovat. Mizunata a Emi šli spolu znovu bojovat, Kim se šla proletět na svám drakovi, Kieko odběhla pryč se svou livicí, Reiko šla do Konohy něco vyřídit a Hirameki odešla stejně jako Aki trénovat. Asi půl kilometrů od ANBU Akademie se potkali.
"Aki?!"řekla trochu zaskočeně Hirameki a prohlédla si ji.
"Hmm ahoj."řekla pouze a pokračovala dál.
"Kam jdeš?!"zeptala se ji Hirameki. Aki se otočila přes rameno a zvedla tázavě obočí. Hirameki však přes masku nic neviděla.
"A proč tě to zajímá?!"chtěla vědet a založila si ruce v bok. Hirameki se zamyslela co odpovědet.
"Jen tak! Když jsi říkala, že nás 7 je celek tak jsem si myslela jestli by jsme se nemohli začít nějak bavit?!"vysvětlila Hirameki. Sama v duchu užasle, že vůbec něco takového vypustila z pusy. Za normálních okolností by jen pokrčila rameny a odešla by ale tentokrát to neudělala a ani nevědela proč.
Najednou se ji v mysli objevila tvář sestry a v duchu se malinko usmála. Její sestra An´ja bylo to nejdražší co měla a byla snad jediné co měla ráda. Ted je ale na dvou měsíční misi pryč! Tohle je jejích první mise, kdy nejsou spolu a Hirameki se kvůli tomu cítí trochu nesvá.
"A to ti mám jako věřit, že to myslíš vážně?!"vysmála se ji Aki a jako spestření se zasmála. Hirameki už teda pokrčila rameny a chytsla se otočit.
"Jdu na jedno místo, jestli chceš můžeš jít se mnou."zašeptala skoro Aki a už se otočila k odchodu. Vykročila rychlím krokem v před. Hirameki tam ještě chvíli stála jako sloup a právě přemýšlela co Aki řekla. Kdyř ji došel víznam slov rozběhla se za ní a zachvíli s ní srovnala krok.

Emi a Mizunata skončili na malém paloučku, kde se ihned vrhli do boje. Kdyby někdo šel náhodou kolem něviděl by nic než jen padat stromy, jako kdyby padali sami od sebe. Emi a Mizunata bojovali takovou rychlostí, že to nebylo ani možné. Jejich boj zvětšil malý palouček na slušně velký palouk s pařezi a popadanými stromy. Takhle bojovali asi dvě hodiny ale pak si dali malou přestávku, aby nedopadli jako minule. Neměli totiž tušení, kdo by je tentokrát vyléčil.
Kim létala nad krajinou a vychutnávala si ten pohled. Párkrát zkoušela se svým drakem nějaké strategické lety či triky aby si ještě více zpříjemnili let.
Kieko sekoupala v jezeře velmi dlaeko od ANBU a spolu s Korou svou lvicí si užívali a díky schopnosti ovládání vody, mohla Kieko i trénovat.
V konoze mezitím Reiko vyřídila několik potřebných věcí, a asi po dvou hodinách chození se mohla vrátit. Když opoštěla Konohu a prošla bránou v keři ji zaujal pohyb. Ihned zmizela a zamířila jeho směrem. Dotyčný před ní chvíli utíkla ale pak se nakonec zastavil na malé mítině. Reiko ho napodobila a přistoupila k němu.
"OH takže ty jsi od Akatsuki? S kým z těch padouchů mám čest se potkat?!"zasmála se Reiko a čekala co ji muž v plášti odpoví. Ten pouze zvedl ruku a sundal si klobouk co měl na hlavě. Odhiodil ho a podíval se Reiko do oči. Ta pouze hvízdla.
"Takže Itachi Uchua, jo?!"řekla se zaujetím a pořádně si ho prohlédla. Zastavila se u oči, které ale neměli Sharingan ale byli uhlově černé. Zaváhala. Něco ji z toho znepokojovala a zároven uklidnovala. Zároven ji začala být srdce trochu rychleji a pevně sevřela ruku v pěst.
"Co se to se mnou děje?!"pomysela se zmateně a snžila se uklidmnit. Itachi se usmál, protože její neklid vycítil, odhadl, že to není kvůli tomu, řže se ho bála ale praví důvod ho už nenapdl.
"Ale ale! Proč pak se nám třeseš? Žeby jsi se bála?!"neodpustil si Itachi poznámku. Reiko se pod maskou ušklíbla.
"Tak o tom bych pochybovala!"řekla výsměšně a ajejí klid byl zpět. Itachi se tiše zamál a stále ji probodával očima.
"Sundej si masku! Rád bych viděl koho mám před sebou!"řekl jen tak Itachi, i když vědel, že před ním stojí Okuma Reiko. Elitní ANBU. Reiko tiše polkla aby se donutila ke klidu a natáhla ruku s masce. Ještě nikdy nebyla tak nervozní a stále nemohla přijít na to proč.
Stiskla masku a sundala si ji. Hned na to se ji z pod masku vynořili rudé dlouhé vlasy a Reiko si je jen tak ze zviku prohrábla. Ani si nevšimla, že Itachi uplně uněmněl. A ještě když se díval na její pohyby a prohléžel ji její tvář, no doslova ho to odrovnala. Reiko oteřela oči a polédla jeho směrem.Uhlově černé oči se zahleděli do jiskřivě zelených ve kterých se občas mihla i jiná barva. Itachi ji uplně hltal očima. Reiko si toho našetěstí nevšimla a tak Itachi využil situace a uklidnil se.
"Takže Okuma Reiko!"řekl se zájmem a jeho hlas byl znovu bez citu. Jeho srdce však silně tlouklo. Reiko pohodila hlavou a usmála se.
"Legendární Uchiha Itachi, který vyvraždil svůj vlastní klan. Itachi na chvíli uhnul očima a jeho pohled se změnil z bezcitného na velmi bolestný. Reiko si toho všimla a ztichla. Vipadalo to, že zasáhla do citlivého místa.
"Osobně!"řekl pak z novu nabít chladem Itachi a vysměšně se usmál. Reiko jen tak mimochodem vytáhla katanu, Itachi ale najednou zmizel.
"Hledáš mě?!"ozvalo se za ní, když se začala rohlížet. Otočila se a chtěla seknout katanoua el Itachi ji chytl ruku a přitlačil ji na nejbližší strom. Oblyčeje od sebe měli pouhých pět centymetrů. Oba dva lyšeli zrychlený tep toho druhého a to je dunutilo se k sobě zařít přibližovat. Reiko začala pomalu zamírat oči a mírně se odpotala od stromu. Itachi trochu povolil stsk a také se začal přibližovat.
Jejich rty se letmo dotkly, když tu najednou za nimi praskla větev. Itachi se rychle oddálil a vytáhl kunai. Mírně škrábl Reiko do tváře ale pak udělal, že ho reiko odkopla. Kdyý se Iotachi zvedl ze země, Reiko už konečně pochopila situaci a zamračila se, ve velký rychlostisi nandala masku.
"Ale Itachi-kun! Ta ti to pěkn nandává!"ozval se za ním pobavený hlas.
"No hlavně, že ty jsi lepší Madaro!"řekl pohravě Itachi. Reiko se se trochu udiveně podívala na Madaru a pak zase zvážněla.
"Bože! Další Uchiha!"pomysella si v duchu a čekala co se bude dít.
"Tak co tu chcete?!"zepútala se po chvíli dost naštvěně.
"Jsme si přešli pouze promluvit!"oznámil ji Madara. Reiko se podivila ještě víc.
"A o čem?!"ozvala se znovu.
"O tom, že jedna tvoje kamarádka se právě nachází v našem sídla a není na tom zrovna nejlíp!"zašeptal tiše a zlověstně Madara. Reiko se zamyslela.
"Já mám kamarádky? Fííha, že o tom neví?!"řekla výsměšně Reiko. Madara se usmál.
"Promin, řekl jsem to špatně! Tvoje Kolegině ANBU Nakashima Aki byla unesena a ted na tom není dvakrát nejlíp! Měla by začít rychle zpívat nebo s takovouhle brzo umře."zachchtal se Madara. Itachi tiše stál a pozoroval moji reakci. Zatala jsem ruce v pěst.
"Sakra Aki!"pomyslelaa si naštvaně.
"Tak to nevím jak se vám ji podařilo chytit?!"přěmíšlla nahlas. Madara zvážněl.
"Příznávám byla to fuška! Dokonce odkrouhla Zetsua a Kisameho ale ten ji stihl ještě bodnout otráveným kunaiem!"vysvětlil Madara klidně a bezcitně.
"A co po ní chcete? Nebo proč mi to vůbec říkáte?!"ptala se dál Reiko.
"Je to jednoduché! Chceme vědet všechno o vás 7 a o tom proroctví nebo co! A navíc ona toho ví nejvíc!"vysvětlil Mdara a otočil se k odchodu. Itachi s ním. Reiko jako přikovaná stála na stejném místě i když oba už tu nějakou chvíli nebyli. Když se vzpamatovala hbytě se otočila a přemístila se k ANBU Akademii. Nechtělo se jí věřit, že Aki unesli. Vždyt to není ani možný dokázat!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.