Smrtící proroctví! - 13 - Nestojím o lásku!

21. prosince 2008 v 17:03 | Nakashima Aki |  Smrtící proroctví
No tenhle díl je "věnován" Emi! =) Doufám, že se bude líbit! A zítra možná přibide další díl! ^^ jako náhrada za mou nepřítomnost!!


"Kdo jsi?!"křikla na neznámého Emi, protože jeho obličej byl za oranžovou maskou. Neznámí se uchechtl a sundal si masku. V Emině tváři se objevilo poznání.
"Uchiha Madara!"řekla tiše a trochu se usmála. Madara si ji prohlédl.
"Ale Ale. Kurakawa Emi, tajemný vlčí mýtus. Je pro mě čest s tebou bojovat a nakonec i vymyzat z povrchu zemského."oznámil ji nonšalantně Madara a ještě se uklonil. Emi si pohrdavě odfrkla a začala vytvářet Genjustu.
"Tak se podíváme, jestli to nejsou jen plané řeči! Bojuj!"vyzvala ho Emi a v tu chvílí dokončila Genjustu. Madara už měl ale delší dobu aktivovaný Mangekyou Sharingan a tak se jejich Genjutsu střetla v plné síle.
"Hmm, nejsi špatná!"uznal Madara, když kolem nich padali stromy, kvůli tlakové vlně, co náraz obou Genjutsu způsobila. Emi se na něj usmála. Nevěděla proč ale Madarovi komplimenty ji dělali velmi dobře na srdce. Měla pocit jako kdyby s každým bouchnutím její srdce roztávalo.
"A to jsi ještě nic neviděl!"ubezpečila ho Emi a oba se na sebe vrhli s katanou v ruce. Jejich ostří do sebe narazila a odlétla od nich sprška jisker. Emi se s Madarou přetačovala a jejich obličeje byli od sebeb pouze pár centimetrů. Madara se dábelsky usmál a Emi se trochu zarazila. Než stihla cokoliv udělat, Madara ji přes jejich skříčené katany políbil. Dlouze a vášnivě. Emi z toho šoku, byla neschopna vzdorovat, ale když se vzpamatovala, začala mu polibky pomalu oplácet. Madara se v duchu zasmál.
"Zase jedna podlehla!"pomyslel si, a sám si v duchu gratuloval. Už ani nepočítal kolik nebezpečních kunoichi nebo obyčejných holek dostal do postole a pak je jednoduše odkopl. Přestal počítat no zhruba u padesátky!
Emi mezitím pocitovala podviný pocit u srdce. Něco jako štestí a … lásku. Rychle se od Madary odtrhla a odskočila o několik metrů dál, až k nejbližšímu stromu. Madara se na ni překvapeně díval.
Emi zhluboka oddychovala a opírala se o strom. Zamračila se a chytla se za srdce.
"Ne, tohle nesmím dopustit! Tyhle city mě budou navždy zpomalovat a už se jich tak snadno nezbavím jak předtím! Nesmím se zamilovat! Prostě nesmím!"říkala si v duchu pro sebe a pomalu se podívala na Madaru. V jejich očí byla velká nenávist a zloba. Madara se na to zaskočeně díval.
"Co se sní stalo?! Vždyt ještě před chíli, byla poslušná jako beránek! A ted?!"nechápal v duchu Madara a stále uvažoval co se stalo. Avšak v tmavém koutku své duše byl rád, že není jako ty ostatní. Že není tak slabá a poddajná jako ty minulé. Ale tenhle pocit se až k jeho mysli nedostal.
"Už nikdy na mě nešahej!"vyrovala ho Emi a její hlas se třásl zlobou. Tahle věta Madaru trochu zamrzela a trochu toho pocitu, se mu mihlo i v trváři.
"O to, se neboj. My dva už se totoiž nikdy nepotkáme!"uklidnil ji Madara.
"Ano, to máš pravdu! Protože tady a ted chcípneš!"soihlasila s ním Emi a rozběhla se na něj s katanou. Madara nestihl pořádně zareagovat a Emi mu protala pravé rameno. Madara se pokusil uskoočit ale jakoby mu celé tělo ochrnulo.
"Jed."zašeptal a spadl na zem. Emi se na něj zhora podívala.
"Myslela jsem si, že jsi silnější, Madaro! Ale jak je vidět všichni učíhové jsou slabí jak psi!"oznámila mu znechuceně Emi a podívala se mu do očí, ted už černých jako uhel. Madara v těch jejich spatřil něco co mu bude vrtat velmi dlouho hlavou. Byl to náznak lásky, která ale opět vyhasla. Bylo mu jasné, že Emi o takový pocit nestojí. Zavřel oči a čekal až ho Emi dodělá. Žádná rána ovšem nepřicházela.
"Ty mě nezabiješ?!"zeptal se užasle Madara, když se podíval na odcházející Emi. Ta se na chvíli zastavila ale pak pokračovala bezeslova dál.
Hned jak zmizela v hlouby lesa, přemístila se co nejdál od něj. Opřela se o strom a sesunula se k zemi. Najednou se z lesa vynořil vlk. Emi na něj smutně pohlédla a když k ní došel pevně ho objala. Po tvářích se jí začali koulet hořké slzy a na chvíli vypadala jako pěti letá holčička. Avšak skoro hned se vzpamatovala a slzy si utřela. Podívala se na mokrou ruku a žasla nad tím co dokázal jeden prostý polibek. Sevřela mokrou ruku v pěst a pohladila Isama.
"Isamu! Ani nevíš jak ráda, tě vidím! Proč jsi tu předtím nebyl?"zeptala se ho na uvítanou Emi. Isamu ji olíl tvář a vysvětli ji, že byl u smečky.
"Aha už chápu ale dej mi posímtě vědet až půjdeš zase pryč! Připadám si tady pak trošku osamocená!"poprosila ho Emi a vřele se na něj usmála. Isamu kývl a objal ji jak nejlépe vlk může.
Emi zavřela oči a chvíli si vychutnávala teplo, které sálalo z kožíšku. Pak vstala a společně s Isamem se vydala najít jejich skupinku.

"Kakashi-sensei! Necítíte náhodou blížící se chakru? Mno dvě?!"zeptal se Naruto kakashiho. Ten se chvíli soustředil a pak kývl.
"Ano rychle se k nám blíží! Za … asi pět minut tady budou."oznámil jim Kakashi a Naruto si přichystal kunai. Po pěti minutách se z lesa vynořila Emi a Její bratr Isamu. Naruto schoval kunai a usmál se.
"Tak co jak to šlo?"zeptal se přívětivě. Emi trochu zaraženě jeho přáteslkým tonem, nakonec kývla.
"Vyhrála jsem!"dodala pak a Naruto se radostně usmál.
"A jak to šlo vám?"chtěla vědet Emi a trochu přidala aby dohnala Kakashiho a Shikamara. Pohled ji padl na dvě těla tabalené v dece.
"No vzhledem k sitaci jsme přišli právě v čas!"řekl Kakashi a Shikamaru kývl. Fu, která ležela Aki v "náručí" sebou spokojeně zavrtěla. Byla velmi ráda, že Aki je jak štakš v pořádku. Emi si trochu oddechla, protože jinak by to všechno mohlo být zbytečné.
"A kde je Mizunata s Reiko?!"chtěla ještě vědet Emi. Shikamaru pokrčil rameny.
"Ještě asi bojují."oznámil ji pouze.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.