Tajemství, které mělo zůstat skryto... - 1

6. prosince 2008 v 18:51 | Nakashima Lin |  Tajemství, které mělo zůstat skryto ...
Tak lidi napsala jsem další povídku ,bude na pokrčování ,no a asi tušíte o kom asi bude.... takže ..další díl jsem dám nejpozdějš do tří dnů a to jsem ještě přibude další díl lets dance .......tak se máte na co těšit .......


Tajemství, které mělo zůstat skryto ...

Byl večer, chladný vítr mu šlehal do tváře. On sám zahalen dlouhým pláštěm přišel k bráně kde strážci spali. Potichu zatlačil na dveře a vešel do města. Znovu se procházel těmi ulicemi ve kterých pobíhal jako malý, vtěch kterých si zažil špatné i dobré chvíle. Tam kde potkal své věrné prátele.
,,Jsem doma." prolítlo mu hlavou.Najednou jak blesk z čistího nebe se mu na tváři objevil úsměv. Šel pomalu ke svému domu, otevřel dveře a to první co na něj dopadlo byl děsný vzduch a spousta prachu.
,,Doprčic!" zaklel a stíral si z pláště prach.
,,Kdo jsi?" křikl na něj někdo zezadu.
Pomalu se otočil a uviděl dívku oblečenou v anbu oblečení.
,,Záleží na tom, kdo se ptá?" odpověděl a pomalu se usmál.
,,To ti může být jedno!" odsekla.
,,A ted pověz! Kdo si? Bud to půjde po dobrém nebo po zlém, vyber si." a sama pro sebe se usmála.
,,No, když tak přemýšlím, tak jsem ted dost utahanej, ale protože si to ty, tak to půjde ... po zlém " odpověděl a postavil se do bojového postoje.
,,Dobře." odvětila úplně klidně , což ho trochu překvapilo.
,,Ale ne tady, půjdem kousek dál nepotřebuju potom slyšet, proč jsem toho parchanta nezabila dřív než začal křičet a vzbudil celou Konohu!" řekla s ironii v hlase a pomalu šla po cestě směřující k lesu.
,,Ta má ale kuráž ... takoví holky se mi líbí ... ale na co to myslím ... tak dobrá přistoupím na její hru ale potom bude muset odvolat toho parchanta!" pomyslel si neznámí a rozběhl se za anbu bojovnicí. Zastavili se na rozlehlé louce kousek od Konohy bylo tam hezky a ted tam šli vidět krásně hvězdy.
,,Tak začneme!" řekla anbu a postavila se do bojové pozice.
,,S radostí." odpověděl neznámí a oba se dali spolu do souboje. Vždy to bylo velmi těsné ale neznámí muž v kápi měl vždy o trošičku na vrh než ona.
Bojovali všemi způsoby, přišlo i na kekei gengaij ze strany anbu ale pořád to bylo vyrovanané bojovali spolu už tak tři a půl hodiny. Oba byly zadýchaní, dalo by se i říct že anbu teda o hodně víc.
,,Sakra!... Kdo jsi?!" zkusila se znovu zeptat.
,,To ti neřeknu ještě si nevyhrála!"řekl ji na to.
,,Tak si aspon sundej ten kabát, je to divný, když se nemůžu kouknout soupeřovi do obličeje " naléhala stále.
,,A co mám říkat já přes tu tvoji masku, taho taky neni moc vidět!" odporoval.
,,Hm...dobrá!" skonstatovala a seskočila ze stromu na, kterém ted byla. Stoupla si do prostřed louky.
,,Ty sundáš svůj kabát a já svoji masku platí??" dala mu návrh.
,,To je podezřelí, že by se tak rychle zdávala, když bojovala tak tvrdě, to se mi nezdá!" přemýšlel ale stejně přikývl že ano. Postavil se na proti ní .
,,Mám ale jednu podmínku!,"odmlčel se,"sundáme si je abo dva najednou?!" řekl.
,,Souhlasím. Tak na tři!" přikívla
,,...raz ...dva...a tři".
Černá kapuce se pomalu snáší k zemi, zatímco anbu maska zůstává na svém místě.
,,Hej dohodli jsme se že si je sundáme společně!" křikl rozčílené na anbu. Ta tam jen stála koukala se na něj. ...
,,Vždyt je to on, po tech všech letech! On se vrátil!" Ne ted nesmí projevit své emoce a navíc anbu žádné city nemá ale i přes todle všechno jí začala po tváři stékat jedna slza.
,,Slyšíš, nedržíš slovo!" křikl na ni znovu. Sklopila hlavu a podíval se na trávu.
,,Nikdy nevěr soupeři..." řekla
,,Nikdy nevěř tomu, který stojí proti tobě, protože ten co stojí proti tobě, tě potom zradí pro to, co tolik chce!" potom zvedla hlavu a podívala se svýma uslzenýma očima do jeho očí. Do tak krásně modrých očí, až se jí zatajil dech, byly ještě krásnější než před tím.
,,Promin! Já ... já už musím!" řekla a rozeběhla se pryč. Stál tam a přemýšlel nad jejíma slovama.
,,Počkej, ještě nevím kdo jsi ty?!" a rozeběhl se za ní.
,,To je jedno, vždy to bylo jedno a vždy bude! A ted mě nech jít."
,,Ne nenechám, já chci vědět kdo jsi ..." odporoval jí ale najednou se mu zatočila hlava a on spadl na zem.
,,Promin Naruto to nejde i kdybych chtěla." řekla anbu a přenesla ho do jeho bytu, naposled se na něj podívala.
,,Sbohem ........."


Druhý den ráno
Naruto se probudil na .............pokračování příště :-)

ps. dofám že se líbila ;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.